Způsoby trénování mimo písek
Také sedíte celý den u počítače? Máte online školu nebo pracovní meeting? Když už to všechno konečně skončí, chcete být více aktivní, nebo si prostě jen odpočinout a vypnout? Tak se podíváme na různé způsoby, jak toho dosáhnout.
Jednou z možností, kterou jsme vám nabídli i my, jsou online tréninky. Tento způsob trénování má jedno velké pozitivum, a tím je kontakt. Pro hráče je velmi důležité udržovat kontakt jak s trenérem, tak i s kamarády (spoluhráči), a právě proto jsme zvolili tento typ. Pokud byste chtěli více informací, podívejte se na náš minulý článek.
Když vám chybí motivace a nemůžete se „dokopat“, najděte si parťáka, který vám právě s tímto může pomoct. Budete se navzájem hecovat, inspirovat a podporovat. Můžete se střídat s vymýšlením workoutu, nebo poprosit trenéra o vytvoření tréninkového plánu. Dvojice může být tvořena spoluhráči, kamarády, sourozenci, ale i trenér s hráčem.
Vymýšlejte skupinové challenge. My si už pro vás nějaké připravujeme a za chvíli jich bude plný Instagram i Facebook, tak nás nezapomeňte sledovat. #bschallenge
Lze trénovat beach volejbal i mimo písek? Dokud ještě není zima, běžte si pinkat ven a buďte na čerstvém vzduchu. Až nám začne trošku přituhovat, vezměte si doma míč a pinkejte prsty na krátkou vzdálenost (můžete i ve dvojici). Pokud nemáte doma míč, stoupněte si před zrcadlo a trénujte beach volejbalové údery. Třeba takový nácvik na lob se skvěle trénuje u zrcadla.
Pokud se chcete oprostit od koukání do monitoru nebo šíleného posilování, mám pro vás ještě další způsob trénování, a tou je takzvaná imaginace. Jde o trénink, při kterém si pohyb pouze představujete. Může jít o imaginaci řízenou či neřízenou. Řízená spočívá v tom, že si přesně představujete, nebo vám někdo další nastíní konkrétní situaci, konkrétní úder, konkrétní pohyb. Opakujete si ho a soustředíte se na jeho provedení. V případě neřízené imaginace se například uvedete do výchozí polohy a představíte si, že ležíte na pláži. To je vše. Nevíte, jestli jste ve stínu nebo na sluníčku, jestli fouká vítr nebo stojí vzduch. Jen necháváte průchod svým myšlenkám a vlastně to jde samo.
Na závěr bych chtěla vypíchnout ještě jednu důležitou věc. Hlavní bod je stanovit si cíle. Ať už jde o ty nejmenší́ jako naučit se správně̌ dýchat do břicha nebo uběhnout 5 km v určitém časovém limitu. S vidinou cíle je mnohem jednodušší cvičení plnit a zároveň pohybu dodáte větší smysl.
