Bez kvalitní domácí série turnajů je pro mladé hráče velmi těžké se dál rozvíjet.
Xandi (Alexandr Huber) je 179cm vysoký rakouský hráč. Rodák z evropské Mekky beachvolejbalu: Klagenfurtu. Fanoušky díky své výšce nacházel po celém světě. V první části rozhovoru jste se mohli dozvědět, že si turnaj uměl užít jak na vedlejším kurtu daleké Long Beach v L.A., kde byl v blízkém kontaktu s fanoušky, tak na centrkurtu v domácím Klagenfurtu, kde mu fandí rodina, přátelé a známí.
R.K.: Hraješ kromě mezinárodních turnajů i rakouskou národní tour, kde tě lidé můžou potkat? Jak se ti líbí úroveň těch turnajů, ať už ze sportovního či organizačního pohledu? Myslíš, že je důležité mít dobrou národní tour?
X: Hrál jsem jich v posledních letech pár. Chtěl jsem hrát víc, ale můj turnajový harmonogram byl příliš nabitý FIVB turnaji (kde je potřeba být několik dní dopředu), abych hrál ještě domácí turnaje. Ovšem v posledních dvou letech se mi podařilo vrátit se víc na domácí scénu a bylo to dobré rozhodnutí. Teď si ty turnaje užívám. Na začátku své kariéry jsem hodně hrál domácí turnaje a byl na nich velmi úspěšný. Lidé okolo turnajů v různých městech na mě nezapomněli ani po těch letech. Hodně z nich se pak přijíždí mrknout do Klagenfurtu na turnaj.
Úroveň našich turnajů je podle mě velmi dobrá. Máme tu hodně slušných týmů a takových 8 až 10 velmi dobrých týmů v podstatě na každém turnaji. Většina turnajů je také dobře zorganizována a ze strany organizátorů je cítit zájem o hráče a ochota jim pomoct se vším možným. Co by určitě šlo vylepšit, jsou vyšší prize money. Ale to chce samozřejmě každý.
Myslím, že je velmi důležité mít dobrou národní sérii turnajů. Když jsem byl mladý, byly pro mě domácí turnaje to úplně nejdůležitější pro můj herní rozvoj. Soupeřil jsem s těmi nejlepšími v naší zemi, až jsem se stal jedním z nich. Tyto okamžiky budovaly pilíře mé kariéry. Stejně tak jsou tyhle turnaje dobré v tom, že můžeš prezentovat svoje sponzory na domácí půdě, protože většinu sponzorů zajímá působení na domácím trhu, nikoliv v zahraničí. Potom je pro ně mediální výstup v naší televizi cennější než nějaký report ze světové série. Tedy zkrátka a dobře: bez kvalitní domácí série turnajů je pro mladé hráče velmi těžké se dál rozvíjet.
R.K.: Jsi registrován v nějakém klubu, podnikáte nějaké klubové aktivity? Jsi součástí marketingové kampaně?
X: Ano, dokonce jsem si založil svůj vlastní klub (ve kterém jsi ty taky působil) – The ABC Wörthersee. Podnikáme spoustu aktivit. Například organizujeme velkou hobby tour v Korutanech, pořádáme pravidelné tréninky, kempy či exhibice. Snažíme se, aby město žilo beachem a to nejen v době našeho velkého turnaje.
Nedá se úplně říct, že bych sám sebe propagoval jako produkt klubu. Osobně dělám většinu marketingových a organizačních aktivit sám, ale neprezentuji tam příliš sám sebe. Self-marketing určitě používám v oblasti svých herních aktivit, ale nemá to žádnou spojitost s klubem. Samozřejmě moje osoba a to, že jsem známý, může pomoct klubu jako takovému, to nepopírám.
R.K.: Když jsem já byl v Klagenfurtu, trénovali jsme společně v indoor týmu stejně, jako jsme měli hodně beachových tréninků – fungujete takhle pořád? Myslíš, že by se tenhle koncept – kombinace šestek a beache, mohl šířit dál? Je dobré pro beachaře, aby hráli šestky?
X: Jojo, ten projekt stále běží. Líbí se mi tento koncept, protože pomáhá mladým hráčům s jejich rozvojem. Dále jim také pomáhá spolufinancovat zimní přípravu. Za šestky totiž dostávají plat a beachové tréninky mívají zdarma. Na druhou stranu zas dochází ke střetům mezi zájmy šestkového klubu a tréninkových požadavků hráčů beache. Všechno je ale o komunikaci mezi klubem, hráčem a jednotlivými trenéry a řešení se vždy dokáže najít.
Nemyslím si, že je ideální pro beachaře mít povinnosti v šestkovém klubu, ale může to být nejlepší možné řešení pro spoustu hráčů. Pro mladé hráče, kteří ještě nejezdí pravidelně na světové série, je to obzvlášť přínosné. To zejména v herní praxi, vypjatých zápasech. Dále zažijí jinou týmovou strukturu a pojetí a jiný styl hry – šestky se hrají výrazně rychleji. Tohle všechno jim pomáhá v rozvoji. I z pohledu čistě technického je to něco jiného. Každopádně jsem toho názoru, že jakmile to hráč myslí vážně a chce hrát světovou sérii na úrovni, měl by přestat hrát šestky. Ale věř, že mi šestky chybí.
R.K.: Co pro tebe znamená beach volejbal, bereš ho jako práci, zábavu, životní styl? Liší se to od šestek?
X: Já bych to nejspíš ze všeho nejvíc nazval jako moje vášeň. Mám štěstí, že se to nakonec stalo i mojí prací a uživím se tak beachem, za to jsem hodně vděčný. Miluju cestování a taky jsem závislý na sportování a trénování. Neznám lepší pocit než být vyčerpaný po těžkém tréninku a relaxovat na sluníčku někde na pláži.
Co se týče šestek, tak i ty jsou pro mě vášeň. Dalo by se říct, že i dost podobná a dovedu si představit, že bych si rovněž tak užíval být profi šestkař. Ale jelikož mi beach jde víc, tak mi to asi dává přeci jen něco navíc. Nehledě na to, že bych si nemohl užívat ty momenty, o kterých jsem mluvil před tím.
V poslední části rozhovoru se dozvíte o tom, co stojí za úspěchem Xandiho, co si myslí, že je základ pro dlouhotrvající spolupráci týmu a jak často trénuje.
Foto: https://www.facebook.com/BeachvolleyballteamHuberSeidl/
