Alexander Brouwer: veselý „lenoch“, který kdysi pařil World of Warcraft se současnými kolegy z reprezentace

Rozhovory

Autor Bobb Kufa

čtvrtek, 17. ledna 2019

Alexander Brouwer: veselý „lenoch“, který kdysi pařil World of Warcraft se současnými kolegy z reprezentace

Velice přirozený hráč, a to jak svým herním projevem, tak i lidsky. Nikdy si na nic nehrál, s každým rád prohodí pár slov, je z něj cítit radost a vděk za to, co může dělat. Není to typický šoumen, ale svojí dokonalou souhrou s dlouholetým partnerem Robertem Meeuwsenem (od roku 2007 – takže to jde) umí potrápit a porazit každý tým na světě. Se svojí výškou 198 cm patří k nejvyšším polařům, díky tomu ale taky k velice razantním útočníkům – vyniká vzorovou dynamikou a zrychlením. Důkazem budiž ocenění Nejlepšího útočníka na okruhu FIVB v letech 2017 a 2018. Za svojí kariéru vydělal téměř půl milionu amerických dolarů a zdaleka není u konce. Někteří si určitě pamatují na jejich spanilou jízdu na turnaji Masters v Pelhřimově 2018. Osobně považuji jeho skalp z roku 2012 na turnaji Masters ve Varně 2012 za ten úplně nejcennější.

R.K.: Ahoj Alexi, můžeš nám prozradit svou přezdívku, kterou máš třeba nejradši?

A: Ahoj Bobbe, jasně. Všichni moji kamarádi mě oslovují Ali, což je logicky zkrácenina od Alexandra, ale moje oblíbená přezdívka je Allihupa. Tuhle přezdívku jsem dřív používal jako svůj nick na hry na sítích i mimo ně. Bylo to už hodně dávno, když jsem hrával World of Warcraft s Robertem a Chrisem (Meeuwsen a Varenhorst – pozn. autora). Je to zkratka termínu „Alliance of Human Paladin“. Paladinové byli bojovníci v císařské gardě.

Zažil jsem veselou historku na olympijských hrách v Brazílii, kde moderátoři byli místní borci a omylem mi pozměnili přezdívku na Allihupi. Takže od nynějška jsem na turnajích Major Series představován jako Allihupi.

R.K.: Jsi velice známá tvář po celém světě, alespoň co se týče beache, ale mohl by ses popsat pár slovy?

A: Myslím si, že jsem poměrně pozitivní a sebevědomý chlap se spoustou koníčků a zájmů. Většinu svého času a života jsem šťastný, nedávno se mi narodilo dítě, což to ještě umocňuje. Rád se směju a ještě radši rozesmávám i ostatní lidi. Na druhou stranu umím být celkem lenoch, a to jak na hřišti, tak mimo něj. A moje žena má takové tvrzení: že prý jsem egocentrik. Její názor.

R.K.: Předpokládám, že pro svou veselou a hravou povahu hraješ určitě radši před narvanými tribunami, kde tě lidi pořádně nabudí, je to tak? Co tě nabudí nejvíc?

A: Samozřejmě to tak je! My oba s Robertem (mým parťákem) milujeme hrát na vyprodaných stadionech. Na druhou stranu je zase lepší hrát někde na dvojce, kde bude pár lidí těsně kolem vás, než hrát na prázdném centr kurtu ve čtvrtek ráno. Takže spíš jde o to, kde jsou lidi – tam je zábava.

R.K.: Kterého ze svých výsledků si ceníš nejvíc, který je pro tebe nezapomenutelný?

A: Bezpochyby zlato z Mistrovství světa v Polsku 2013, kde jsem hrál proti tobě ve skupině (a vyhrál – pozn. autora) a bronz z OH 2016 v Rio de Janeiru. To byly opravdu speciální okamžiky. Kdybych měl i z těchto dvou vybrat ten cennější, bude to ten bronz z olympiády. Přeci jen olympiáda je zkrátka něco výjimečného a my jsme si jako cíl vytyčili právě medaili z OH, tedy jsme si splnili svůj cíl a náš sen zároveň. Pracovali jsme na tom velmi tvrdě a velmi dlouho.

R.K.: Které turnaje na světě máš rád a proč?

A: Tady mám zcela jasnou odpověď a sice horské městečko Gstaad ve Švýcarsku. Holandsko je úplná placka, takže kdykoliv jedu do hor, natož v nich hraju, je to pro mě skvělý zážitek. Hrát mezi sjezdovkami je prostě úlet. Stejně tak to místo je velmi klidné (než se začne hrát na centr kurtu, poté je to slyšet na všech kopcích okolo) a krásné, stejně tak lidi jsou velice vstřícní a přátelští.

R.K.: Hraješ také národní turnaje ve své rodné zemi, kde tě lidé můžou potkat a popovídat si s tebou?

A: Určitě ano. Snažíme se hrát alespoň 3 tamní turnaje za letní sezonu přesně z důvodů, co říkáš. Je to krásné a baví mě to, protože přijde celá rodina a přátelé. Můžu si je víc užít, než když jsme na světovce. Vyrostli jsme tu i hráčsky, objížděli jsme pořád dokola naše národní turnaje a navíc vnímáme, že lidé okolo, fanoušci i hráči velice oceňují, když na tyto turnaje pořád jezdíme.

Jaký je Alexův týdenní rozvrh, co si myslí o beachi a sportu obecně, angažuje se na klubové scéně… a jak bychom třeba i my mohli zlepšit úroveň beache v Čechách? Již brzy v druhé části rozhovoru.

Foto: http://www.zomerspelen.org

Generální partner

Stample!

Partneři a sponzoři

Birell Plzeňský Prazdroj Koktejl S-Centrum Benešov
Gymnázium Pardubice Mozartova Levitas HIKO SPORT Plzeň pro sport JIP GALA KMOTRA Hanka Mochov