Ohlédnutí za Ostrava Beach Open 2021

Daniel Kolouch - pátek, 11. června 2021

Třetí ročník Ostrava Beach Open je již minulostí. Pojďte se se mnu ohlédnout za tímto světově uznávaným turnajem.

Rád bych se s vámi podělil o své pocity z letošního čtyřhvězdičkového turnaje světové tour v Ostravě. Stejně jako minulý rok jsem zde zastupoval roli statistika pro Českou televizi. Tato práce spočívá ve sledování všech zápasů na centrálním kurtu a zaznamenávání například kdo dal kolik bloků, přímých bodů z podání, úspěšných útoků a tak dále. Kdo mě zná tak ví, že pro mě je to práce jako stvořená. Ale nyní již k samotnému turnaji.

Nebudu vám nic nalhávat. Když jsme ve středu odpoledne poprvé dorazili na místo konání, čekalo nás spíše zklamání. Okolí kolem kurtů bylo ohraničené ocelovými ploty, v celém areálu byl pouze jeden jediný stánek a na centrální tribuně byla přísná povinnost nosit respirátor za každých okolností. Já si v tu chvíli uvědomil, že jsem se na Ostravu těšil tak moc, že jsem zapomněl, v jaké době ještě stále žijeme. To není v žádném případě kritika, spíš byla moje chyba, že jsem slepě očekával stejný zážitek jako z ročníku 2019.

Další den jsme ráno dělali statistiku hned od prvního zápasu a mně už šla nálada pouze směrem vzhůru. Přeci jenom jsem celý den trávil sledováním zápasů našich domácích dvojic proti hráčům světové špičky. Čím dál více jsem si začal uvědomovat, jak jsem vlastně vděčný vůbec za tu příležitost vidět zase všechny tyhle borce hrát naživo.

Pátek a sobota se nesly ve stejném duchu, už jenom postupně menším zastoupením českých párů. Markéta Sluková s Bárou Hermannovu vypadly v pátek proti pozdějším výherkyním celého turnaje v těsném tie-breaku, ale byl to moc pěkný zápas. Mezitím Ondra Perušič s Davidem Schweinerem vypadali, jako že je nikdo nemá šanci zastavit a tento postoj si hrdě drželi až do finále. Určitě stojí za zmínku sobotní osmifinále mezi favorizovanými Nory Mol/Sorum a Holanďany Varenhorst/van de Velde, kteří měli v očích vizi olympiády. K překvapení všech zvítězili Nizozemci.

První tři dny jsem si sice užil, ale stále mi tam něco chybělo. To něco přišlo v neděli hned první zápas. V semifinále vyzvali naši hrdinové Perun a Dave ruské mistry světa, Rusy Olega Stoyanovského a Viacheslava Krasilnikova. Tento zápas jsem seděl na tribuně a řeknu vám, že mi pomalu tekly slzy po respirátoru. Poprvé za ty čtyři dny, kdy se pochopitelně nikomu moc nechtělo fandit přes respirátor, se v plné palbě sešlo to legendární ostravské publikum, a verva, se kterou najednou všichni fandili mě naprosto uchvátila. K dokonalosti přidali kluci famózní výkon, a to “něco“ na které jsem čekal bylo na světě.

Fandění vydrželo po celý den, až do hvězdného finále, kde se Perun a Dave utkali s dalšími, tentokrát už bývalými, mistry světa, kterými byli Nizozemci Alexander Brouwer a Robert Meeuwsen. Zbytek tohohle příběhu už většina z vás zná. Naši prohráli v tie-breaku s rozdílem pouhých dvou bodů. Ačkoliv mě to mrzelo a zlato jsem klukům moc přál (a věřím že si to vynahradí v Tokyu), tak je důležité si uvědomit, co všechno bylo dokázáno.

Opět jsme světu ukázali, že pořádáme špičkové turnaje a že naše týmy dokážou zahrát světové výsledky. Dokázali jsme, že uspořádat turnaj s tribunou plnou diváků a zároveň dodržet všechna hygienická opatření pro nás není problém. Celý svět znovu viděl, že Češi jsou i s respirátorem zároveň hlasití a zuřiví fanoušci, ale že vždy vyjádříme i náš respekt soupeři. I když to tak po příjezdu nevypadalo, na Ostrava Beach Open jsem opět zažil něco nezapomenutelného, a za to děkuji všem,co se na této skvělé akci podíleli.