Kobří ženy
Beáta Ročková a Markéta Příhodová jsou z klubu BeachService, trénují a žijí však každá v jiném městě. Bety v Pardubicích a Markét v Praze. Přesto spolu holky v letošní sezóně dosáhly velkých úspěchů nejen v mládežnických kategoriích.
Vy jste mistryně
republiky do 17 let, je to tak? Kolik vám v tu dobu bylo?
Markéta (M): No, tak
mistrovství do 17 let jsme vyhrály minulý rok, když mně bylo 14.
Bety (B): A mně bylo
15.
Pamatujete si z toho
ještě něco, nebo už je to dávná historie?
Obě: Dávná historie (smějí se).
M: Já si pamatuju, jak
jsem se skoro neudržela na nohách při semifinále, protože jsem byla nervózní,
že to pokazím. Ještě si pamatuju, že zapomněli poslat medaile, takže jsme je
dostaly až na konci prázdnin.
Přemýšlely jste někdy
nad tím, proč zrovna beach volejbal?
M: No tak já ani moc
ne, protože v podstatě celá naše rodina je volejbalová, už babičky a dědové
hráli šestkový volejbal, a rodiče přestoupili i na beach, takže mě ani
nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného.
A co Bety?
B: U nás v rodině volejbal
není vůbec. Rodiče ho nikdy nehráli, oba dva jsou malí. Já jsem taky malá, ale když jsme byli ve třídě, tak tam
kamarádi hráli beach volejbal, tak jsem si řekla, že to půjdu taky zkusit a
začalo mě to bavit.
Mám na vás ještě jednu
otázku, proč zrovna Beach Service?
M: Já jsem v Beach
Servicu asi hlavně kvůli svojí ségře, která dřív hrála na Pankráci, ale pak
přestoupila na Gutovku, kde právě v Praze trénujeme. Ten hlavní důvod byl, že
tam obě chodíme do školy a máme to kousek. Samozřejmě jako klub máme svoje
mouchy, ale určitě bych neměnila.
B: Jelikož jsem z
Pardubic, tak jsem ani jinou možnost neměla. Je tady teda ještě jeden klub, ale
ten není výkonnostně na úrovni Beach Servicu. Myslím si, že i kdybych byla z
Prahy, že bych neměnila.
Je nějaká věc, která
vás na beachi baví úplně nejvíc? Jsou nějaké věci, které tenhle sport má a jiné
ne ne?
-
B: Tak
mně se líbí, že je to letní sport, hraje se to venku a v létě na turnajích
panuje taková přátelská atmosféra. Je to dobrý.
-
M: Celé
léto na pláži, ideální.
Co říkáte na letošní
sezónu?
B: Ty jo, některé věci
se hodně povedly, ale třeba jeden cíl se nám nepovedl. A ten to tak trošku
pokazil. Když se na to ale podíváme celkově, tak to myslím byla dobrá sezóna.
Povedlo se nám probojovat se do nějakých dobrých ženských turnajů. Hrály jsme
dva tříhvězdičkové Tip Sport turnaje, kam jsme se kvalifikovaly. A pak jsme
měly i dobré umístění na letních pohárech.
M: No, tak rozhodně
jsem ze začátku nečekala, že toho bude tolik, jak úspěchů, tak práce. Nevědělo
se, jestli turnaje vůbec začnou a pak jsme najednou začaly jezdit na
kvalifikace, třeba právě i na ty ženské turnaje. Minulý rok jsme hrály vlastně
jenom kadetky nebo juniorky, takže to bylo i něco nového. A ke konci prázdnin
už toho na mě bylo ale hodně, tak jsem si potřebovala dát větší pauzu a už jsem
na posledních pár turnajů ani nešla. Bety si teda musela shánět novou parťačku.
Takže jste měly takový
lehčí trabl nebo jak to bylo?
M: Ten poslední
turnaj, na kterém jsem byla, se mi moc nepovedl… Nebo, bylo to dobrý, a pak
jsem dostala červenou kartu.
A můžu se zeptat za
co, nebo je to moc citlivé téma?
M: No, můžeš, to totiž
objasní to, proč jsem už nechtěla hrát. První set jsme vyhrály a druhý jsme
vedly 20:18 a já jsem útočila, ale špatně jsem se tam dostala, takže jsem
útočila bagrem. Místo toho, abych to zahrála nějakým prudším bagrem dozadu, tak
jsem chtěla dát vysoký oblouček, jenže jsem to dala na naší půlku. Tak jsem to
chytla, otočila se zády k síti, hodila jsem ten balon a tak jako jsem do něj
horem praštila. Samozřejmě že jsem z toho nebyla nadšená, ale nenadávala jsem u
toho. A protože jsem se do toho ani moc netrefila, tak to přelítlo plot. A v
pravidlech je napsané, že když úmyslně vyhodíš balon z areálu, tak je to rovnou
červená karta, což je bod pro soupeře. Takže ten můj zkažený útok byl 19. bod a
ta moje červená 20. A pak jsme prohrály asi 26:24 a v tie-breaku už docela
hodně, protože už jsem byla naštvaná, nešlo mi to a nechtěla jsem.
Takže tě to docela
dost zasáhlo, tenhle ten incident. Jak se na to díváš teď?
M: Určitě je to
zkušenost, protože jsem nikdy předtím nedostala ani žlutou kartu a to jsem
třeba občas zakřičela nějaké sprosté slovo, což taky není úplně slušné chování,
ale určitě si budu dávat větší pozor. A kdyby se to ještě náhodou stalo, tak už
vím, co nedělat.
Ještě mě zajímá, co
plánujete na letošek. Nebo klidně i na 10 let dopředu.
B: Tak já se teďka
celou dobu těším na všechny turnaje, už mi chybí hraní a celkově se i těším na
tréninky a na balon. Těším se i na letní sezónu
M: Já si myslím, že v
téhle situaci jsem ani zatím nic neplánovala. Za poslední měsíc jsem ani
nevylezla z domu, takže ani nemám úplně náladu na plánování. Ale samozřejmě se
těším na letní sezónu, protože přece jenom v té hale to není ono.
Jak si strávila tu
posezónní pauzu, Markét?
M: No, zrovna v tu
chvíli jsem chodila do školy, tak to byly takové ty zařizovací školní věci. A
pak jsem hlavně odpočívala, no. Třeba jsem si uklízela v pokoji, což jsem
nedělala celé léto, takže pauza na to byla ideální. Taky jsem si četla, ale
jinak nic zvláštního.
A co ty Bety? Měla si
nějaký speciální plány?
B: Byla to prostě
pauza jako u Market. Měla jsem víc času na kamarády a na rodinu. Dělala jsem
taky jiné sporty, párkrát jsem hrála tenis nebo jsem si taky chodila zaběhat.
Teď už jste asi zase v
režimu, ne? Tak jak to teď funguje?
M: Naši trenéři nám
každý všední den dělají on-line tréninky, takže já chodím hlavně tam. Na
on-line tréninku je připojený trenér a lidi z té určité tréninkové skupiny a
buď si zapnou kameru nebo ne, ale trenér ji zapnutou má a ukazuje a popisuje
cviky. Je to většinou hlavně posilování nebo třeba žonglování a protahování.
Nebo si jdu třeba zaběhat a před školou si dám nějaký posilko venku, ale tím,
jak je větší zima, tak už je to omezené spíš na ty on-line tréninky.
Co Bety? Je nějaká
příprava mimo pohyb?
B: Jo, určitě. Já se
snažím dělat nějaké statistiky zápasů a zkoušet různé taktiky na to vymýšlet,
ale to je asi všechno mimo pohyb. Na on-line tréninky moc nechodím, ale mám
udělaný nějaký plán, podle kterého jedu. On-line trénink jsem jeden vedla, bylo
to žonglování, ale to se moc nechytlo, tak mám teď protahování.
M: Děti se tě bojí,
tak tam nikdo nechodil (směje se).
Máte ještě nějaké
tipy, triky a poznatky z covidových tréninků? Co motivace?
B: Já se snažím
zapracovat hlavně na výskoku, takže sprintuju do kopce a posiluju nohy, chci
být vysoko. I když to už jsem (směje se).
M: Mě motivuje, když
se kouknu do zrcadla, je to můj hlavní motivátor. Ale samozřejmě jsou dny, kdy
ho obejdu se zavřenýma očima a jenom si lehnu do postele.
B: No, já nevím, já se
asi nějak motivuju sama, je to pro mě něco, jako si každé ráno čistit zuby.
OK, já pro vás mám
ještě poslední otázku, proč se vám říká kobří ženy?
B: No, kobra je takový
úder v beach volejbalu, pro ne úplně smečující hráčky. A nám nic moc
jiného nezbývá. Hrajeme to docela často a začalo se nám takhle říkat na turnaji
v Brně, kdy jsme porazily starší a zkušenější hráčky v podstatě jen tímhle
úderem. Nazval nás tak brácha soupeřky a od té doby se to ujalo.
M: Hrozně moc lidí to
neumí bránit, vlastně ani my, takže když pak hrajeme proti sobě v rámci klubu
na nějaké Beach Service tour, tak taky nevíme, co s tím dělat.