Jakub Vála: Ve všem, co dělám, chci být nejlepší
Jakub Vála je nadějný 17letý volejbalista, který hájil české barvy na loňském Mistrovství Evropy do 18let (ME U18) a obsadil zde vynikající 9. místo. Zároveň je to ale také pravidelný účastník našeho jarního italského soutředění. Letos nám Jakub v Silvi mezi tréninky poskytl rozhovor týkající se nejen jeho dosavadní kariéry, ale také nastávající letní sezony.
Obligátní první otázka na tvoje volejbalové začátky. Jak a kde se začala vyvíjet tvoje hráčská kariéra?
Volejbal jsem začal hrát pod svým otcem v Rokycanech ve smíšené skupině s holkami v přípravce, protože v Rokycanech jinak kluci nejsou. Zkoušel jsem taky hodně jiných sportů, hlavně tenis. Ve 13 letech jsem pak šel hrát volejbal do klasické žákovské skupiny do Plzně.
Jak často trénujete?
Trénujeme třikrát týdně po dvou hodinách.
To není zrovna často k tomu, aby se z tebe stal profi hráč. V létě máš podobnou kvantitu tréninků?
Když to jde, tak se v létě snažím trénovat každý den. Letos v létě se budu maximálně snažit jezdit na nějaké kempy do Prahy. Dokonce by letos měla být i nějaké vyloženě reprezentační soutředění, už je zveřejněný i první termín.
Jak to vypadá letos s parťáky? Už víš, s kým nastávají léto odehraješ?
V juniorech bych měl léto odehrát opět s Jakubem Gálou, se kterým jsem hrál loni. Ten chce ale mužské turnaje objíždět s někým jiným, takže tam já ještě hledám.
Cíle si dáváte vysoké?
Rozhodně bych se chtěl dobře umístit na mistrovství republiky do dvaceti let a díky tomu se pak účastnit i letošního mistrovsví Evropy.
Můžeš jako hráč srovnat, jestli je lepší začínat na šestkách a pak hrát beach nebo hrát pouze beach? Vidíš pro nějakou z těch variant nějaké výhody?
Myslím si, že je to úplně jedno. Soudím tak alespoň podle toho, jaké jsem poznal na turnajích různé typy hráčů.
Máš nějaký vzor, který tě táhne k úspěchům?
Ani ne.
Tak co tě motivuje?
Ve všem, co dělám, chci být dobrý, nejlepší. Chci vyhrávat.
Ohlédněme se ještě na tvůj největší úspěch, což je zmiňované 9. místo na mistrovství Evropy. Je turnaj takové kategorie jiný než standardní české mládežnické turnaje?
Ničeho jsem si moc nevšiml. Snad jen, že k dispozici jsme měli na trénink nebo rozcvičení jeden krytý kurt, abychom se rozhýbali v teple, kdyby bylo venku hnusně.
Vzpomeneš-li si ještě na soupeře z tohoto šampionátu, měl jsi pocit, že jsou jiné státy něčím před námi?
Nemyslím si, že by v této kategorii byl mezi námi nějaký velký rozdíl. Nebo někdo hrál neporazitelně jinak než my.
Kdo vás tedy vyřadil ze soutěže?
Nizozemci, protože se mnohem lépe poprali se změnou pravidel specifickou pro ten rok a tenhle turnaj. Mohlo se totiž přijímat prsty. Když jsme ze začátku dobře zatlačili servisem, tak jsme šli do vedení. Soupeř na to reagoval tím, že se na hřišti vysunul a všechno přijímal prsty. Na to jsme nedokázali reagovat.
Tyhle typy turnajů jsou zvláštní i tím, že je s vámi po celou dobu zápasu i trenér. Pomohlo vám to? Cítíš tam nějakou změnu?
Je to lepší k taktice. Nepřišel bych na všechno sám.
Závěrem bych se rád zeptal na porovnání obou druhů volejbalu. Jaké tam vidíš u sebe jako u hráče rozdíly?
Šestkový volejbal je hodně o partě. V beachvolejbalu jsem ale více ve hře. Dotýkám se každou mezihru míče. V šestkách se balónu nemusím dotknout i několik výměn.
