Beach vs. šestky | 14 důvodů, proč je beachvolejbal lepší
Je lepší beach volejbal, nebo klasický šestkový volejbal? Jako člověk, který prošel oběma světy, porovnávám jejich výhody i nevýhody. Podíváme se na zdraví, fyzickou kondici, psychiku, zábavnost hry, komunitu i to, proč podle mě nabízí plážový volejbal lepší dlouhodobou sportovní cestu.FOTO: Zdroj: ChatGPT (OpenAI)
Poslední dobou už v ČR necítím takovou rivalitu mezi šestkovým a plážovým volejbalem jako před 20 lety. To ale neznamená, že rivalita zmizela. Spíš mám dojem, že se s ní volejbalové kluby konečně naučily pracovat.
Tento článek píšu jako bývalý několikanásobný juniorský šampion v šestkovém volejbalu a zároveň hráč, který se malou chvíli života dokázal beach volejbalem regulérně živit. Vidím to tedy z obou stran. Ale protože jsem skončil na písku a nedám na něj dopustit, pojďme si rozebrat hlavní rozdíly mezi beachvolejbalem a šestkovým volejbalem a ukázat si, proč by pro vás měla být pláž povrchem číslo jedna.
Férově přiznávám: indooroví volejbalisté jsou mi už celkem ukradení, zatímco na beachi mi stále extrémně záleží. Nelíbí se mi, jak jsou ze strany ČVS (Český volejbalový svaz) i světové federace FIVB šestkaři neustále brutálně zvýhodňováni. Beach volejbal tím extrémně trpí. Já s tím nesouhlasím, tak proč tímto článkem šance pro beach velmi neviditelně nezačít smazávat.
Hlavní výhody beach volejbalu oproti šestkovému volejbalu
1. Písek a zdraví: Delší sportovní kariéra bez bolesti kloubů
Plážový sport je k lidskému tělu nesrovnatelně šetrnější. Vaše klouby netrpí při dopadech po výskoku tak drsně jako na tvrdé palubovce. Pískový povrch vám ve výsledku přinese mnohem delší sportovní kariéru ve zdraví. Sám jsem na kolena a kotníky trpěl už jako teenager. Představa, že by mé tělo zažívalo tvrdé dopady v hale další extra roky, ve mně vyvolává víc než jen bolestivé vzpomínky.
Věda se za posledních 25 let posunula, halová obuv je kvalitnější a moderní povrchy jsou šetrnější, ale písek se v tomto směru prostě nedá dohnat. Bezbolestné sportování je zde hlavní a zásadní argument.
2. Fyzická kondice: Dokonalý a komplexní fitness trénink na písku
Plážový volejbal vás svalově rozvíjí mnohem přirozeněji a komplexněji. Pohybujete se na nestabilním disbalančním povrchu, který vás nutí neustále vyvažovat rovnováhu a zapojovat hluboký stabilizační systém (core).
Na kurtu jste navíc v permanentním zápřahu. Herní zatížení je na úplně jiné úrovni, protože ve dvou lidech se vám balon při výměně prakticky nemůže vyhnout. Tím diametrálně více zvyšujete svou fyzickou vytrvalost. Mnohem víc padáte a vstáváte, což zapojuje různorodé pohyby a posouvá celkovou kondici. A protože na beachi za vás nikdo nezaskočí, bleskové sprinty za míčem brutálně rozvíjejí vaši rychlost a dynamiku. V komplexnosti rozvoje těla se klasický halový volejbal beachi zkrátka nemůže rovnat.
3. Zábavnost hry: Větší porce kontaktů s míčem v každém zápase
Zábavnost je sice subjektivní, ale čísla nelžou. Vysoká úroveň tréninku a trenéra šestkového volejbalu určitě může způsobit, že kvantita odbytí aspoň při tréninku, nemusí být nutně menší než tréninku plážového volejbalu.
Ale v zápase se počet dotyků míče šestky beachi nevyrovnají asi nikdy.V šestkách se vám běžně stane (zvlášť na postu univerzála, jako jsem hrál já), že za dvouhodinový pětisetový zápas máte ve statistikách třeba jen 50 kontaktů s míčem – včetně podání a bloků. V beachi máte 50 kontaktů na kontě prakticky během prvního setu. A to jen v případě, že soupeř podává na vašeho parťáka. Pokud hrají přes vás, máte 50 doteků za pár minut.
Na tréninku šestek navíc potřebujete ideálně 12 lidí na jeden balon, abyste simulovali reálnou hru. V takových cvičeních pak klidně můžete dlouhé minuty pobíhat po kurtu bez doteku míče. Stačí, když vám nahrávač nedá šanci si bouchnout, a vy v tom kurtu tak nějak existujete naprázdno. To se vám na písku prostě nestane.
4. Psychika a motivace: Žádná lavička
V beachi vás nikdo nemůže vynechat, odstavit nebo nechat sedět. V šestkovém volejbale platí tvrdá realita: pokud nemáte formu, nejste dost dobří, nebo jste prostě menšího vzrůstu a trenéři ve vás nevidí okamžitý potenciál, tak si zkrátka nezahrajete.
Nejste-li součástí základní sestavy, tréninky se na vás nezaměřují. Jste tam jen jako sparing a křoví pro první lajnu. Trenéři se sice snaží, abyste se cítili zapojení, ale vy tu realitu stejně moc dobře vidíte a prožíváte. Často jedete přes půl republiky na zápas, kde prosedíte díru do lavičky a balonu se dotknete jen při rozcvičování. V horším případě vás ani nenominují a vy trénujete zbytečně. Docela síla, co?
5. Škola mentální odolnosti: Když se nedaří, nemůžete střídat
V beachi vás nikdo nemůže vystřídat. A v tom tkví největší kouzlo budování psychické odolnosti. Na své problémy jste na kurtu v podstatě sami. Jasně, máte vedle sebe parťáka, který vám může pomoci pokrýt větší část hřiště nebo vzít útok z druhé, ale máte jednu absolutní jistotu: hrajete dál, ať se děje cokoli.
Své dovednosti i hlavu musíte rozvinout tak, abyste si za každé situace našli cestu k vítězství sami nebo s pomocí parťáka. Právě to extrémně zvyšuje atraktivitu a zábavnost hry – v dobrém i ve zlém. V šestkách neuhrajete tři útoky nebo zkazíte tři příjmy a jdete ze hřiště ven. Kde je v tomhle nějaké budování charakteru a mentální síly? Kde je v tom ta zábava?
6. Volejbal na antuce: Noční můra každého šestkaře
Tento bod berte trochu pro pobavení, ale z mého pohledu je naprosto zásadní. Na beachi vás totiž žádný klub ani trenér nevezme na trénink nebo turnaj na antuku. Tento povrch je v České republice pro volejbal historicky neuvěřitelně využívaný a setkal se s ním snad každý český hráč.
Pravidelná měsíční antuková soustředění pro mě byla čistou noční můrou. A to jsem si to oranžové, prachem zažrané oblečení jako dítě aspoň nemusel prát sám. Zkuste si na antuce hodit klouzavou rybičku po balonu tak, jak jste zvyklí z haly. Uvidíte sami, jak hluboko se vám tenhle červený sport zažere pod kůži (a pod nehty). Budete koukat.
7. Jednoduchá logistika: K plnohodnotné hře vám stačí 4 lidé
Další obrovská praktická výhoda beache spočívá v tom, že vám na plnohodnotnou hru stačí pouhé čtyři lidi. To oceníte hlavně v dospělých kategoriích s přibývajícím věkem. Čím jste starší, tím horší je sehnat dostatečný počet spolehlivých lidí do týmu. Důvody jsou jasné – rodiny, práce, čas. V beachové komunitě máte mnohem větší šanci se v týdnu jen tak bleskově domluvit a jít si zahrát krásný, dynamický a plnohodnotný sport.
8. Všestrannost: Konec úzké specializace na volejbalové posty
V kategorii komplexnosti herních dovedností plážový volejbal opět drtivě vyhrává. V šestkách jste velmi brzy zaškatulkováni a úzce specializováni na konkrétní volejbalový post. Univerzálové a blokaři se pak často vůbec neučí přijímat a nahrávat, nahrávači kromě nahrávky a bloku v podstatě neútočí a libera mají útok zakázaný přímo v pravidlech.
V beachi můžete – a hlavně musíte – umět úplně všechno. A vždycky. To dramaticky zvyšuje zábavnost tréninků i samotných zápasů. Ostatně, co by vás bavilo víc? Stavět Lego, kde máte k dispozici všechny barvy a druhy kostek, nebo stavba, kde vám víc než polovinu dílků dopředu sebrali? Pro mě je volba jasná.
9. Rovnocenné postavení žen ve volejbalových mixech
Co mně osobně dál vadí například na šestkových amatérských mixových turnajích, je fakt, že ženské hráčky jsou zde tak trochu do počtu. V beachovém mixovém páru mají přitom naprosto hlavní úlohu a úspěch celého týmu stojí a padá na jejich herní úrovni a zkušenostech. Ženy musí tvrdě přijímat, útočit a promýšlet strategické varianty.
Na šestkách při turnajích (nejčastěji v sestavě 4 muži plus 2 ženy) jsou zpravidla ženské členky týmu strčeny na nahrávačské posty a všechnu zábavu v útoku si užívají muži. Je to můj mužský pohled, ale tohle téma mě vždycky zaráželo. Na písku jsou si obě pohlaví herně naprosto rovna.
10. Čerstvý vzduch místo zatuchlé tělocvičny
Pokud zrovna šestkaři netrpí na zmíněné antuce, jsou indoor příznivci zpravidla zavření v hale i v letních teplých měsících. Takže zatímco my beachaři si užíváme krásnou letní plážovou pohodu, chytáme bronz a užíváme si slunečné hry, šestkaři se potí v tělocvičnách. Ty se sice od mých mladých let zmodernizovaly, ale pořád jich spousta zůstává zatuchlých a špatně větraných.
11. Přírodní živly jako třetí spoluhráč na kurtu
Pestrost a variabilita herního prostředí je na beachi fascinující. Často hrajeme ve větru, místy i v dešti. S tím, jak se neustále mění herní podmínky, roste taktická hravost a nutnost u hry přemýšlet. Šestkaři v halovém, naprosto sterilním prostředí o tuto syrovou složku sportu přicházejí. Kompenzovat to mohou zase jen tou nešťastnou antukou, ale jak už jsem psal, v tom žádnou výhru nevidím.
12. Otevřená a uvolněná beach volejbalová komunita
Jednou z největších předností beachvolejbalu je jeho otevřená a přátelská komunita. Zkuste si představit, že jako patnáctiletý začátečník přijdete do volejbalového klubu hrajícího vyšší soutěže a řeknete: „Tak jsem tady. Naučte mě, jak se to vlastně hraje.“ Ve většině případů je taková představa téměř nereálná.
V beachvolejbalu je to ale jiné. Je nám v podstatě jedno, jestli přijdete ve dvaadvaceti letech a vaším dosavadním sportem byly třeba jen šachy. Pokud máte chuť na sobě pracovat, alespoň základní pohybové předpoklady a ochotu učit se, můžete se posouvat překvapivě rychle. Nejde jen o teorii – v naší trenérské historii máme několik hráčů, kteří začínali podobně a postupně se propracovali až na vrcholovou českou úroveň.
13. Svoboda pohybu bez nesmyslných přestupových válek
V beachi není zvykem požadovat šílené finanční částky za přestupy mezi kluby. Takzvané „výchovné“ je v českých podmínkách, až na naprosté výjimky, čistý nesmysl. Je pravda, že některé beachové kluby v poslední době získaly pocit nepostradatelnosti. Do dříve přátelského prostředí začínají házet vidle. Přesto je většina českého beachového světa v této problematice stále vstřícná a rozumná. K plážovému volejbalu svoboda pohybu prostě patří. Nemá smysl ji omezovat a svazovat rigidními pravidly, jako je tomu v jiných sportovních disciplínách.
14. Stačí najít jednoho parťáka, ne celou vesnici
Když jste ve volejbale fakt dobří, ale pocházíte z malého města nebo skromného klubu, máte v šestkách problém. Sehnat dalších pět nebo šest stejně kvalitních parťáků, abyste udělali díru do světa, je dnes prakticky nereálné. Najít jednoho jediného dobrého spoluhráče je ale splnitelná mise. A přesně to beach nabízí. Obecně dnes sportuje stále méně lidí. Masivně zanikají například fotbalové kluby, protože postavit na vesnici jedenáctku schopnou běhat 90 minut je obrovský oříšek. Do popředí se tak logicky dostávají sporty, které k úspěchu nepotřebují plný autobus lidí.
