Přechod z haly pod širé nebe

Dnešní článek má s metodikou hodně společného, leč jde spíše o rozdíly z hlediska taktiky mezi letním a zimním pojetím beachvolejbalu.

Dnešní článek má s metodikou hodně společného, leč jde spíše o rozdíly z hlediska taktiky mezi letním a zimním pojetím beachvolejbalu.

V naší zeměpisné poloze jde o rozložení herní sezóny na pět měsíců sportování pod širým nebem a sedm měsíců strávených uvnitř haly. Hal je jen po Praze zhruba deset a jsem rád, že ty nejmodernější z nich už nejsou typické pouze svým extrémně prašným klimatem.

Nejčastější termíny pro stavbu a sundávání hal (pokud se jedná o haly nafukovací) je první polovina října a konec dubna.

Trénink i hra na otevřeném prostranství je výrazně složitější než v hale a to hned z několika důvodů:

• Horší prostorová orientace
• Vliv vnějších podmínek (vítr, sluce, déšť, horko nebo naopak zima)
• Každý areál je jiný, co se týče lokality, rozměrů okolo kurtu, větrných podmínek atd.

V hale je herní výkon výrazně jednodušší, ne nadarmo se hale říká skleník či pařník a to nejen kvůli shodnému vzhledu se zahrádkářským zlepšovákem. Škoda jen, že se nedaří takovou rychlostí vychovávat nové hráčské hvězdy českého beachvolejbalu, jako se daří pěstování okurek ve Znojmě. Prostředí haly zajišťuje izolaci všech nepříznivých vlivů, především větru a deště. Krom toho je pod střechou výrazně lepší prostorová orientace, složitější ovšem je vyrovnání se s omezenou výškou haly a s menšími rozměry prostoru okolo hřiště. Také je pro trénink i pro hru poměrně příjemné, že hala zajišťuje konstantní teplotu.

Po tomto stručném shrnutí je nutné připomenout, že beachvolejbal, jak už vyplývá z názvu, je letním sportem. Proto je také tolik oblíbený pro diváky, zvlášť když jde o hru žen. To, že díky nafukovacím či zděným halám máme možnost v našich klimatických podmínkách trénovat celoročně, je úžasné, ale nikdy hala hráčům nemůže plně nahradit takové podmínky, jako celoroční trénování a hraní v teplých krajích, kde haly opravdu nejsou třeba.

Z trenérského hlediska považuji beachvolejbal za téměř individuální sport, jedná se o míčovou hru se společným předmětem, kde herní inteligence, technicko-taktická složka, kondice a v neposlední řadě psychika tvoří strukturu herního výkonu hráče v utkání. Pokud se jedná o hru v hale, je tato struktura z větší části okleštěná o možnost využití taktiky spojené s vnějšími vlivy – př. sluncem a větrem.

Na závěr bych dodal, že rozhodně je pro hráče a hráčky výrazně jednodušší a příjemnější přechod z venkovního prostředí do haly, než je tomu obráceně.