Regionální turnaj PRAHA ve Střešovicích očima vítězek

 Zajímavé postřehy z USA o univerzitním beachvolejbale a další odpovědi od Anny Budinské a Zuzky Markové, vítězek regionálního turnaje v Praze ve Střešovicích, přináší tento článek...

 Vítězkami turnaje ve Střešovicích se staly české studentky v USA Zuzka Marková a Anna Budiská, které hrají plážový volejbal za univerzity v Louisianě a na Floridě. Položil jsem Zuzce Markové a Anně Budinské několik dotazů, které velice rády zodpověděly, a tak se můžete dozvědět novinky o univerzitním beachvolejbale v USA. Jako první napsala Zuzka z Louisiany:

 První dotaz směřoval na organizaci turnajů, systémy a trénování na univerzitách v USA.

Beachvolejbal v Americe je v podstatě nový univerzitní sport, který se hraje jako oficiální univerzitní sport teprve dva roky a čím dál více škol ho přidává, také pravidla se vymýšlí za pochodu. Zatím znám jen dívčí soutěže v rámci NCAA, což je ta hlavní organizace univerzitních sportů, pod NAIA jsou i klučičí týmy. Tuším, že někde na Floridě dokonce hraje i jeden Čech. Školy z NAIA na rozdíl od NCAA škol mohou hrát profesionální turnaje.

Naše hlavní sezóna je na jaře přibližně od března do začátku května. Školy, které sponzorují beach, hrají proti sobě duely a turnaje. Každá škola má minimálně 10 hráček, protože tým se skládá z pěti dvojic, které jsou výkonnostně nasazeny od jedné do pěti a v duelech hrají s příslušnou dvojicí z druhé školy. Škola, která získá 3 a více vítězství vyhrává celý duel a připisuje si W. Škole se počítá rekord výher-proher. Na konci sezóny je vybráno 6 nejlepších škol z celé USA do Nationals Championship, právě podle jejich rekordu. Také se pořádají turnaje, kde páry 1 a 2 hrají Gold Bracket a páry 3-5 Silver Bracket. Podle toho, kdo organizuje turnaj a kolik škol se zúčastní, se hrají pavouky na jednu nebo dvě porážky. Všem dvojicím v týmu se počítá jejich individuální rekord po celou sezónu a páry z pozice 1 a 2 mohou postoupit do Nationals, které má i individuální (párovou) část.

Obě univerzity, za které hrajeme, se do Nationals dostaly do obou části, jak do týmové, tak i do párové části (a obě hrajeme jako pár #1). Zatím většina skol má převážně hráčky z šestek, je jen málo univerzit, které mají víc beachovych holek, zatím totiž není tolik beachových stipendií, takže školy s beachem hledají spíše holky, které hrají šestky i beach, ale jsou i výjimky, kde nabízí beachové stipendium.

 A právě také ještě není moc beachvolejbalových trenérů, jenom ty nejlepší a nejbohatší školy mají trenéry specializované na plážový volejbal. Třeba Long Beach State University z Kalifornie, kde je jedna z dobrovolných trenérek Misty May-Treanor. Právě na tuto sezónu jsme dostaly nového trenéra, který se kolem beache "motal skoro celej zivot", několikrát hrál i AVP turnaje a tuším, že i FIVB nebo NORCECA, takže patříme k těm málo univerzitám, které mají beachového trenéra s opravdu velkými zkušenostmi a beach i hrál. Tréninky se liší škola od školy, je to dost težké specifikovat, ale většinou jsou tréninky každý den 3 hodiny + 2-3krát týdne posilovna s kondici. Metody jsou zase různé trenér od trenéra, asi podle zkušeností trenéra. Náš trenér v Louisiane je spíše motivátor a vštěpuje nám, abychom se hrou bavily. Jinak učení herních činností jednotlivce je velmi podobné jako v Čechách. A i náš trenér se nechává inspirovat různými metodami od nás holek, protože náš tým je jedna velká míchanice různých národností (Čechy, Ukrajina, Bulharsko, Guatemala, Kostarica a USA).

Druhý dotaz směřoval na začátky volejbalu a další plány?

Já jsem začala hrát volejbal asi ve 12 v Českém Krumlově. Beachvolejbal jsem začala hrát asi od 15. Zatím nevím, jaké jsou mé plány po tom, až skončím univerzitu, ale určitě bych se beachi chtěla věnovat i dál. Za rok nebo za dva budu vědět víc.

Co jsi říkala turnaj ve Střešovicích 16.6. a jak jste se o něm dozvěděly?

O turnaji jsme se dozvěděly na stránkách ČVS o regionálních turnajích v beachvolejbale, protože jsme hledaly turnaj, kde si konečně budeme moci zahrát spolu, když jsme zatím hrály pokaždé jen proti sobě. Turnaj ve Střešovicích se nám moc líbil, moc jsme si ho užily, i když jsme se pomalu rozehrávaly, přece jen jsme ani jedna nebyla na písku alespoň měsíc a půl.

Jaký byl nejtěžší zápas dne?

Nejtěžší zápas pro mě byl finálový, protože to byl opravdu náročný den a únava z vedra byla znatelná. Areál ve Střešovicích je moc pěkný a písek je fajn, moc neboří, pořadatelé to měli hezky zvládnuté a turnaj proběhl skvěle.

  a další odpovědi od Anyi Budinské, v druhé části rozhovoru:

Kde jsi se naučila volejbal a jak dlouho jej hraješ?

Začínala jsem na SK Kometa Praha v jedenácti letech a první rok jsem chodila současně i na atletiku, kterou jsem provozovala od šesti let. Po roce jsem se ale rozhodla pro volejbal, protože atmosféra, která je kolem tohoto sportu v České republice je nevídaná. Každopádně jsem ale byla ráda, že jsem nejdříve běhala, protože jsem si tak moc pomohla při budování svých sportovních dovedností a měla jsem výborně vytrénovanou jak kondici, tak i morální vytrvalost.

Prý hrajete a trénujete v USA v rámci sportovního stipendia, kde a na jaké sportovní úrovni?

Šestky:

Jsem na University of North Florida (UNF) a původně jsem přijela hrát šestkový volejbal. Naše škola je v systému Division 1 – nejlepší úroveň (dále jsou pak Divisions 2 and 3). V této nejlepší divizi se hraje několik divizí (vlasně lig) a v každé je kolem deseti škol. (Jako se v Čechách hrají v ženské extralize dvě divize - česká a moravská, tak tady je to ve větším měřítku.) V samotné divizi se potom hraje od konce srpna do půlky listopadu formou každý s každým jednou doma a jednou u soupeře. V naší divizi Atlantic Sun potom postupuje šest nejlepších týmů do playoff turnaje a vítěz turnaje postupuje do celostátního turnaje, kde hraje proti vítězům dalších vítězů z jejich divizí. Ale každá divize je na tom jinak s úrovní a třeba z těch nejkvalitnějších postupují dva týmy atd. Úroveň v naší divizi bych přirovnala k něčemu mezi juniorskou a ženskou extraligou. V Americe už jsem strávila 3 roky a normálně se hraje sezona na podzim a zbytek roku se tvrdě trénuje. Kondiční a posilovací příprava na jaře je dost tvrdá. Když mi bylo řečeno, že se hraje vlastně jen 2 a půl měsíce a zbytek roku se věnuje přípravě, byla jsem si jistá, že se mi systém nebude zamlouvat. Tento koncept je pro Čecha opravdu dost nezvyklý. Byla jsem ale překvapená, když jsem si hned první rok zvykla. Může za to částečně i neuvěřitelný “záhul” v sezoně, protože ve zmíněném časovém interval nemáme ani jediný víkend volno a většinou hrajeme i v polovině týdne. Na zápasy cestujeme i 12 hodin a proto jsou i nespočetné hodiny po a před zápasem stráveny v autobuse.

 Beach

 Měla jsem ale jen jedno jaro plné posilování, protože naše divize přidala beach jako univerzitní sport na jaře 2012. Naše divize byla jediná, která přidala beach. Beach se hraje formou duelu. Každá škola má pět párů a seřazeno podle výkonnosti od 1 do 5. Potom hrají jedničky obou škol proti sobě, dvojky, trojky, čtyřky, pětky a která škola vyhraje 3 nebo více zápasů, ta vyhrává duel. Ostatní školy, kde se začal beach hrát se musejí postarat o to, aby hrály proti dalším školám. My máme to štěstí, že naše divize přidala beach, a tak jsme mohly hrát o šampiona naší divize, kterým jsme se staly. 

Jak jste se o tomto turnaji (Regiony Praha ve Střešovicích) dozvěděly?

Chtěly jsme si se Zuzkou zahrát jednou spolu, protože jsme se vždycky potkávaly nejdřív v Praze a teď i na turnajích v Americe. Tak jsme si na internetu našly turnaje v Praze a v sobotu vyrazily na Ládví a v neděli do Střešovic. Za ty tři roky mého “nepůsobení” v ČR se mi už nejspíš zrušila registračka a tak jsme hledaly turnaje, kde není potřeba. Ještě k tomu se hned tento čtvrtek (20.6.) vracím na Floridu, protože se už nemohu dočkat sezony a hodlám strávit příští dva měsíce v posilovně nebo a hřišti. Už se nemůžu dočkat! 

Který zápas byl pro vás nejtěžší?

Protože bylo celý den velké vedro, tak jsme s postupem času začaly bojovat trocha s únavou, protože jsme si přece jen na míč nesáhly od začátku května… Na druhou stranu jsme se ale v průběhu dne stále zlepšovaly, protože jsme si pomalu zvykaly na písek. No a nejtěžší bylo asi finále, kde už se ve druhém setu podepsala únava, a musely jsme do tiebreaku.

 Děkuji Anničce a Zuzce za odpovědi a těším se na případné další beachvolejbalové postřehy z trénování a hraní v USA.