Rozhovor se Simonem Nauschem, část druhá. "Pořád jsem jim opakoval, že každá porážka i každá kritika je pro něco dobrá."

Rozhovory

V další části rozhovoru se dozvíte více o nově složeném týmu Hermannová-Sluková, který se Simonem proplul první společnou sezónou, co stálo za jejich úspěchy a jak Simon hodnotí možnosti týmu postoupit na blížící se olympijské hry v Riu.

Jak nahlížíš jako trenér na tak úspěšný začátek spolupráce nového dua Markéty s Bárou?

Myslím si, že se jedná o výsledek vysokého nasazení celého týmu. Od prvního dne jsme věděli, že jen málo lidí rozumí důvodu vzniku nového páru a jen málo lidí tomu vůbec chce rozumět. Široká veřejnost ani neměla všechny potřebné a pravdivé informace k tomu, aby měla možnost pochopit důvody formování nového týmu. Tehdejší atmosféra, kterou úspěšně přiživovalo pojetí médií a prohlášení bývalých spoluhráček, byla pro nás velmi těžká a stresující. Možná ale i díky ní jsme se do nového projektu více ponořili, plně se mu odevzdali a tvrdě na sobě pracovali, což nás ještě víc stmelilo a posílilo.  

V týmu jsme všichni viděli velký potenciál, ať už na poli technických nebo psychických dovedností. Těžký začátek Markéty s Bárou na okruhu FIVB turnajů, kdy holky prohrávaly téměř vyhrané zápasy, opět jen utužil tým a způsobil, že holky na sobě začaly pracovat ještě více, než doposud. Pořád jsem jim opakoval, že každá porážka i každá kritika je pro něco dobrá. Díky dřině a odhodlání tak holky vyhrály i přes náročné podmínky a Markétino zranění světovku v Turecku. Spočítal jsem, že statistika ze zápasů holek na FIVB okruhu je sedmnáct výher vůči čtyřem prohrám. Kdybych započítal i tři prohry způsobené zraněním, stejně je statistika skvělá - 17:7.

Rád bych také zmínil, že nám velmi pomohla podpora přátel a nových i stávajících partnerů, kteří nám od počátku věřili.

Jak bys popsal Báru a Markét jako hráčky? Jsou si v přístupu ke hře podobné nebo se spíše doplňují?

Holky jsou si na kurtu v mnoha ohledech podobné. V životě jsem nepracoval s hráči, kteří by na sebe byli tak přísní. Sebekritika je samozřejmě důležitá, ale občas klade překážky. Pozitivně se na holkách jeví v tom, že díky tomu, že od sebe vyžadují vždy jen to nejlepší, uvědomují si své chyby a jsou schopny o nich mluvit. Dle mé zkušenosti tohle moc hráček nedokáže. Na druhou stranu jsou na sebe někdy přísné až moc. Jakmile nedají eso, bod z bloku nebo tvrdou smeč, nejsou spokojené. Musím jim tedy vysvětlovat, že nic jako dokonalá hra neexistuje. Že jen to, že se této hře snaží přiblížit, je automaticky nutí odehrát každý míč co nejlépe. Co je úžasné a moc si toho na holkách cením je, že si na kurtu obrovsky pomáhají, což je mnohdy důležitější, než být jen dobrým sólovým hráčem. Marco Solustri, jeden z nejstarších a nejzkušenějších trenérů na okruhu, mi jednou řekl: "Dobrý hráč je hráč, který hraje dobře sám za sebe. Skvělý hráč dokáže, aby jeho parťák hrál jako bůh." Tento citát vystihuje obě moje hráčky, což je úžasné, protože tento osobnostní rys je vzácný. A já to mám v týmu hned dvakrát.

V soukromí jsou obě milé a přátelské. Dokážou se spolu nasmát hodiny. Obzvlášť, když je nechám na chvíli o samotě.  

Jaká myslíš, že je jejich největší silná stránka?

To už jsem tak trochu rozebral v předchozích odpovědích. Obě na sobě velmi pracují. Každým dnem chtějí dosahovat lepších výsledků a posouvat své limity. Jsou schopné bojovat jedna pro druhou, což jsem za pětiletou trenérskou a dvanáctiletou hráčskou praxi zhodnotil jako jednu z klíčových dovedností, která z vás může udělat světového hráče. Je potřeba taky poukázat na nové možnosti a směry, kterými se díky nově složenému týmu můžeme vydat. Máme hráčky, které obě mají cit pro hru a rozumějí jí.  

Musím se nyní trochu smát jistým beachvolejbalovým expertům, kteří v rozhovorech zmiňovali, že tým nyní nemá polařku. Naopak, tým má dokonce dvě polařky, které však navíc umí i blokovat. Obě mají pouze 180 cm, takže blokařkami v předchozích týmech byly jen z toho důvodu, že jejich spoluhráčky byly ještě menší. Kdyby hrála Markét nebo Bára v jiných týmech, určitě by jim nebyl přidělen čistě blokařský post. Například Maki je jedna z nejrychlejších hráček v obraně, co znám. S Kristýnou měly srovnatelné rychlostní testy. Bára má výborný ball-control a cit pro hru. Po pouhých třech měsících tréninků obrany jsem moc spokojen s jejich pokrokem. Už jim jen radím, kde stát, kdy zahájit přesun za balónem, kdy vyčkat, ...

Obě holky měly v dřívějších týmech velice složitou pozici malých blokařek, které navíc musely pořád běhat z podání na blok. To bylo velikou nevýhodou obou týmů, obzvlášť při vysokých teplotách či obecně na náročných turnajích. Nyní se obě mohou více koncentrovat na servis, který se stal jejich velkou zbraní. Tím, že nemusí po každém servisu běžet k síti, také šetří mnoho sil. Občas však i této varianty obrany z taktických důvodů využíváme. Pro soupeře je velice těžké přizpůsobit se hře, kdy obě hráčky mohou být polařky a zároveň blokařky. Každá z nich totiž blokuje nebo se hýbe v poli jinak a to je pro vytváření taktiky celkem složitá výchozí situace. Já jsem za to moc rád, sám nejsem příliš příznivcem specializace. Variabilita se mi zamlouvá více.

Říká se, že trenér ženského týmu musí být také dobrý psycholog. Jak se s tím vypořádáváš?

Ano, beach volejbal není jen o tom zvládnout dobře techniku. Výkon hráče je ovlivněn také psychologií, sociální a emoční inteligencí. Člověk je tvor společenský, který obecně hledá své místo ve společnosti a touží po jejím porozumění. Je však dokázáno, že až 70 procent komunikace končí nedorozuměním, ať už na stráně odesílatele sdělení nebo příjemce. Myslím si, že trenér - nejen v ženském týmu - by měl sloužit jako komunikační kanál mezi hráčkami. Jde o třetí osobu, která se snaží porozumět oběma stranám. Na základě jejich individuálních přání pak staví společné cíle. To vše je samozřejmě možné pouze v prostředí naprosté důvěry uvnitř týmu. A pokud je tato důvěra nalomena, trenér už s tím nic nesvede.

Jak se díváš na blížící se olympijské hry? Je účast v Riu vaším dalším cílem?

Samozřejmě, že dostat se do Ria je naším cílem. Momentálně se však chci soustředit spíš na postupný rozvoj týmu. Pokud bude vývoj pokračovat tak jako doposud, pak se holky automaticky budou dostávat do hlavních soutěží na FIVB okruhu, což jim umožní bojovat o nejlepší umístění. Pokud se holkám bude dařit obsazovat nejvyšší příčky, šance účasti v Riu se budou zvyšovat. Další možností, jak Ria dosáhnout, je Continental Cup. Kvalifikování do Ria touto formou vidím jako reálný cíl, protože bychom zde měli být jedním ze silnějších týmů. Continental Cupu se většinou neúčastní dvojice, které by na FIVB okruhu dosahovaly na medaile. Na druhou stranu, jedná se o jeden turnaj, kde půjde o vše. Stát se tedy může cokoliv. Já udělám vše pro to, abych holky co nejlépe na tento finálový turnaj Continental Cupu připravil.