Milý deníčku, dnes jsem si zatrénovala s Maki, Bobbem, Dumim a Bárou
Pondělí, 14.září, 15 hodin. Obloha je zamračená. Šedivé mraky vyhrávají souboj nad sluncem a modrou oblohou. Na Gutovce je přesto nádherně, dokonce vidím hvězdnou záři, ba dokonce souhvězdí! Co se to děje? Ze Sochi, z Opavy, přijeli za námi: Markéta Sluková, Bára Hermannová, Jan Dumek a Bobbík Kufa. Přední hráči české reprezentace plážového volejbalu. A já si s nimi mohu zatrénovat! Rychle převléct a na kurt.
Trénink dnes mají pod palcem naši pražští trenéři: Hanka Ledvinková a Martin Slabý. Dáváme si dle pokynu dvě kolečka a jdeme na rozcvičku. Tak a jedeme! Výpad, ruce v bok, vyměnit nohy a další výpad. Tradiční začátek tréninku, ovšem ne tak úplně. Vedle mě totiž dělá výpad, dává si ruce v bok a dělá další výpad: Markét Sluková! Rozcvičuju se vedle beachvolejbalistky, která byla pátá na olympiádě v Londýně. Snažím se uklidnit dech (Já mám přeci fyzičku dobrou!) a rozcvičku jedu tak poctivě, jako nikdy.
Přecházíme na atletickou abecedu a začínáme liftingem. Mírně se předkloním, zvedám střídavě paty a posouvám se dopředu. Kdo mě to ale nepředběhne: Honza Dumek, vicemistr České republiky! Tak to tedy ne, zvýším frekvenci, pomůžu si pohybem rukou a snažím se Dumiho dohnat.
Rozcvičku završujeme závodivkami, přičemž kousek od sebe vidím jen rozmazaný stín rychle se pohybujícího Bobba Kufy, parťáka Dumiho, taktéž vicemistra České republiky. Dochází mi síly, ale snažím se Bobbíkův stín dohonit, třeba si mě všimne a poradí mi, jak se stát nejlepším hráčem v Česku!
Jdeme se napít a následně jsme rozděleni na tři kurty do skupin. Trochu zklamaně odcházím od nejmenších dětí, které hrají na babu s Bobbem a Markét a přesouvám se k naší partě. Ještě se před tréninkem musíme rozházet, hledám parťáka… a koho nezískám! Já se jdu totiž rozházet s Bárou Hermannovou, která si teď ze Sochi odvezla 5. místo! A házet a chytat, to já umím a také se s tím Báře hned chlubím, třeba si mě bude pamatovat! V mini beachi bychom toho s Bárou určitě hodně dokázaly, ale Markét je bohužel moc silná konkurence. Nu co, musím ještě „trochu“ potrénovat.
Už jsme všichni rozcvičeni a díky hvězdné návštěvě dokonale připraveni na hru. Naši nejmladší kamarádi se tentokrát snaží vybít Dumiho, který lítá po kurtu sem a tam, a pro děti to není nic jednoduchého. Vzhledem k úsměvům od ucha k uchu ale soudím, že jsou nadmíru spokojeni a jen tak se nedají.
To my zkušení už pinkáme mini beach a hrajeme postupně s Markét, Bobbíkem i Bárou side-out. Začínám s Bobbem, to půjde! A nejde, příjem mi odletí dva metry za postranní čáru, to však není nejmenší problém pro Bobbíka, který míč doběhne a nahrává mi na jedničku. Ty jo! Prý mám více pokrčit nohy a snížit tak střeh. Jo, tohle po mně ti trenéři pořád chtějí! Tak ale když to říká Bobb, asi na tom něco bude. Připravuju se do nejnižšího střehu, který mi stehna povolí, a vybíhám nahrát Markét. Náhra mi sice odletí téměř až na kůl, Markét vše ale zvládne s klidnou hlavou a z mé hrozné nahrávky vykouzlí tvrdou smeč na střed hřiště. Páni! Prý mám příště natáhnout lokty a natočit se do směru náhry, to jsem už také někde slyšela! Podávám a u sítě stojí Bára, která mi na prstech něco ukazuje. To už jsem v televizi viděla! Co to ale znamená? Nevadí, podávám a dělám, že přesně vím, co po mě Baruš chce. Eso!
Je po tréninku, dvě hodiny utekly jako nic. Škoda, že už je to za námi! Končím, ještě musím stihnout selfie a podpisy hráčů české reprezentace plážového volejbalu, než se mi zas rozletí do celého světa! A ode dneška začínám více makat a poslouchat své trenéry. Chci umět hrát beach volejbal a věřím, že v Beach Service mě to naučí. Navíc, když se budu hodně snažit, budu si moc s jednou z hvězd zahrát turnaj v rámci Beach Service Tour!
Báro, Markét, Dumi, Bobbe: Děkuji za krásný a nenahraditelný zážitek! Přeji vám mnoho sportovních i osobních úspěchů a budu se těšit zase na viděnou příště!
