Rozhovor s Alešem Nečesaným, který se zasloužil o největší počet beach kurtů v ČR

Rozhovory

Když se řekne beach volejbal, tenhle muž ví, o čem mluví.

Znám tě jako profesionálního hráče se zkušeností i ze zahraničních turnajů, ještě známější jsi však jako zakladatel mnoha beachvolejbalových kurtů a areálů, byl jsi i spolumajitelem Beachklubu Pankrác nebo jsi zajištoval písek pro první světovou sérii na Štvanici. Nyní funguješ kvůli omezeným časovým možnostem už jen jako konzultant. Přidal bys něco? 

Ne, řekl jsi to hezky. 

Jak jsi se tedy dostal k beachvolejbalu? 

Myslím, že bych asi vzpomněl na dobu, kdy se Marek Pakosta vrátil z USA a pořádal ve spolupráci s Džavoronokem a Šafářem beachvolejbalový workshop. Tam mi pořádně ukázali, co to je za sport a přemluvili k hraní turnajů. Volejbalový základ jsem měl ze šestkového volejbalu. 

Co dál? 

Zkusil jsem si pár amatérských turnajů, než jsem se pustil do těch profesionálních. První takový byl v Karlových Varech a pak dobře vzpomínám na první sokolský beach turnaj v Brně, kde jsem hrál za Sokol Dobřichovice. 

Proč beach vyhrál oproti šestkám? 

Pro mě to byla hlavně o hodně lepší alternativa oproti letním antukovým deblům, které jsem do té doby, než jsem přišel na písek, hrával opravdu hodně. Ale na písku je to o hodně zajímavější. 

Zmínil bys nějaké svoje hráčské úspěchy? 

S Danem Krejčím, svým prvním parťákem, jsem byl třikrát za sebou třetí na mistrovství Chorvatska a mým nejlepší umístěním v Česku je asi páté místo na Mistrovství ČR mužů. 

Jak jsi se dostal k jiným oblastem beachvolejbalu než je hraní? 

Vlastně za to můžou právě výjezdy do zahraničí, které jsem srovnával s tehdejšími turnaji u nás. V Chorvatsku nebo Belgii měly turnaje úplně jiný náboj, protože to byly akce koncipované už od začátku pro diváky a ne pro hráče. Paradoxně to pak ale hráči měli mnohem zajímavější. Pro lidi to byla velká show, organizátoři s publikem výborně spolupracovali a všichni, včetně hráčů, si to maximálně užívali. Radost jezdit na takové typy turnajů. Tady se to až na výjimky v podstatě doteď nezlepšilo. Pořád se na běžné typy turnajů nikdo moc dívat nejezdí, protože tam pro lidi prostě nejsou doprovodné akce. A tím, že jsem vstoupil do Beachklubu Pankrác jsem to chtěl změnit. 

Ale nějaké kurty jsi postavil už i před tím, ne? 

První kurt, co jsem postavil, byl ten druhý kurt v Dobřichovicích. Jeden nám tehdy už nestačil. Po povodních 2002 jsem postavil radotínský areál a pak byly další. Nedávno jsem si zkusmo spočítal, že jsem celkem postavil asi 48 kurtů různě po ČR. Pak vlastně díky první světovce na Štvanici, kde jsem řešil písek, a spolupráci s Michalem Novotným a Honzou Hergetem a hlavně s Prahou 8, vznikl areál na Ládví.

Jsi osobnost s velkým přehledem a velkými zkušenostmi jako málokdo na české beach scéně, proto bych ti rád položil několik bilančních otázek. Co považuješ za nějvětší chybu nebo chyby do této doby? 

Jednoznačně nevyužití úspěchů českých sportovců. Účast Michala Palinka na dvou olympiádách jednou s Markem Pakostou a pak s Martinem Léblem, to úplně vyšumělo do ztracena. Vůbec se to nevyužilo pro nábor dětí do tréninkových skupin a vůbec toho vlastně nevyužil ani ten sport samotný. Prostě se po takovém úspěchu nestala žádná změna. To samé Celbová, Dosoudilová. 

Co se mělo tedy udělat jinak? 

Já jsem se o nějakou realizaci pokusil na Pankráci. Vstoupil jsem tam s vizí, že to nebude první areál, ale že vytvoříme sít areálů po republice, kde nastavíme to, co jsme nastavili v Beachklubu.

Tedy, že plážový sport povedeme systematicky. Se Sašou Mrázem jsme pro amatéry chtěli vytvořit ligu jako měl on s AVL (Amatérská volejbalová liga, pozn. Red.), s Michalem Palinkem jsme chtěli otevřít kroužky pro děti a z nich pak vybírat talenty pro další rozvoj. Potřebuješ dostat do kroužku masu dětí, abys z nich mohl vybrat dostatek talentů pro širší možnosti. Jen tak se ten sport dá posunout dál, že se bude něco dělat. 

Co ti na beachvolejbalu vadí dnes? 

Dřív jsem si myslel, že beach by měl hráče vychovávat oddělené už odmalička, že šestkový volejbal to kazí. Dneska si to nemyslím, ale o to víc mi vadí neprovázanost šestek a beache. A pak ta hrozná decentralizace. Nikdo beach u nás neřídí. Existují jen soukromé areály, které spolu jen obtížně hledají nějaké komunikační kanály. Takhle jsme za deset let na tom samém.

Na to se hodí navázat otázkou, jestli přece jen vidíš za dosavadní období něco, co se u nás fakt povedlo? 

Jednoznačně úspěchy našich beachařů. Jsme fakt malá země a bez moře. Už jen účast na olympidádě bych bral jako něco, co nemá obdoby. Ale my měly párů na olypijských hrách několik a teď to dokonce vypadá, že by se to mohlo stát i pravidlem. Srovnání s velkými zeměmi jako jsou Brázilie, USA, Itálie – ty všechny státy mají mnohem delší letní podnebí. U nás je zima delší než léto, nemáme pláže a vůbec přírodní podmínky, abychom byli v tomto sportu úspěšní. A přesto se podívejte... 

Co bys přál českému beachi do dalších deseti let? 

Stabilní soutěž, ale jen pro dospělé. Chtěl bych, aby děti na beach přecházely v juniorském věku někdy v sedmnácti osmnácti letech a pak se specializovaly a dostaly prostor na to na sobě pracovat. Hodně bych tlačil regionální soutěže pro amatérštější hráče a ty mladé, aby se vyhráli. A hrozně rád bych naši sérii top turnajů propojil s okolními státy a vytvořil lepší sérii turnajů s Rakouskem, Německem. Ale to je všechno o penězích. Hodně bych přál našemu sportu navýšení atraktivity turnajů pro diváky a vůbec přístup k obecenstvu i mimo turnaje.

Kdybys měl neomezenou možnost změnit něco hned teď, co by to bylo? 

Změnil bych okamžitě strukturu volejbalového svazu a výchovu mládeže. Hodně se mi líbí, jak to dělá Prostějovská banda v tenise. Mají masu dětí a z nich postupně selektují talenty, které dotují a pomáhají vychovávat. Tenisti jako hotoví hráči se jim pak odvděčují podíly z vyhraných prize money.

Druhou rovinou je, že bych chtěl, aby svaz působil jako tmelič areálů a vůbec beachvolejbalu. Aby centralizoval výchovu talentů a turnaje. Aby fungoval marketingově k divákům. Protože právě od nich získá beach nové děti a jen z nich může být nový hotový úspěšný hráč. Ta souvislost svazu úplně chybí. 

Závěrem: existuje někdo, koho bys za dosavadní práci v beachi chtěl fakt pochválit? 

Rozhodně Zdeňka Václavíka, to je fakt šílenec. Ten do toho dal tolik srdce, že se to nedá ani vyjádřit. Pak zmíním Marka Pakostu, Michala Palinka, Benáky, tj.celou rodinu Benešových. Hodně si cením toho, co dělají Biječek s Kuchtou. Tihle lidi do toho dávají a dávali svůj volný čas, a bylo ho hodně. A toho si fakt cením. Ale kdybys mi dal víc času, vyjmenoval bych jich o dost víc.

Foto: Dana Mrázková