„Přišli jsme na způsob, jak získat během hry ještě víc energie,“ říká mladý nadějný rakouský beachvolejbalista Martin Ermacora
Martin Ermacora patří mezi mladé rakouské a velmi nadané reprezentanty v plážovém volejbale. Tento rodák z Innsbrucku má na kontě své kariéry nemálo úspěchů, a to z evropské i ze světové scény. Martin nám přiblížil svůj beachvolejbalový život jak ze hřiště, tak i mimo něj. A jak dokáže se svým spoluhráčem vytvořit ze zápasu show?
Martin Ermacora (11.4.1994) a jeho stávající spoluhráč Moritz Pristauz (23.3.1996) získali stříbrnou
medaili na evropské tour a několikrát se umístili mezi top 10 týmy na FIVB
světových sériích. Jejich nejcennějším dosavadním úspěchem je ale bezpochyby
letošní 9. místo z vídeňského Majoru, jenž patří mezi nejprestižnější
beachvolejbalové turnaje světa. Na turnajích tohoto typu se potkávají světové
elitní týmy (Major ve Vídni ovládla česká vítězná dvojice Markéta Nausch Sluková
a Barbora Hermannová, viz minulý
článek).
Rakouské turnaje jsou známé tím, že jsou
vydařené nejen z organizačního hlediska, ale tamní fanoušci dokáží
beachvolejbalu dodat fantastickou náladu. Z tribun povzbuzují hráče tak,
že ti překonávají své hranice a předvádějí neobyčejné výkony a zákroky, což na
oplátku v obecenstvu opět vzbuzuje emoce.
To, že Martinův tým žene publikum (a
obzvlášť to domácí) k ještě lepším výkonům, poznali na svém prvním velkém
mezinárodním turnaji v Klagenfurtu. „Tam
jsme si uvědomili, že můžeme využívat té energie, kterou nám fanoušci při
zápasech dávají. Nadšení diváci se chtějí bavit a dokáží vytvořit opravdu
výjimečnou atmosféru. Proto se snažíme oslavovat velké body spolu s nimi,
abychom si povzbuzení a energii předávali navzájem. Velké publikum dokáže naši
hru vyloženě posunout o level výš.“
Není divu, že další velký turnaj, který Martinovi utkvěl v paměti, bylo loňské mistrovství světa v Rakousku. Mistrovství světa už samo o sobě vypovídá o špičkové úrovni, ale stejně tak jako i na letošním Majoru mu Vídeň ještě dodala neobyčejnou atmosféru. Pro Martina a jeho spoluhráče hrálo domácí prostředí velikou roli i v tom smyslu, že „zahrát si ,doma‘ mistrovství světa se dost možná jako sportovci poštěstí jen jednou v životě.“ Vzpomíná Martin na mistrovství světa, kde se umístil na 17. místě.
Jenomže využívat síly plných tribun a fandění
obecenstva nejde vždycky a hned. Na začátcích měly na hráče jásající davy lidí
okolo hřiště spíš opačné působení. Když totiž poprvé Martin s Moritzem
hráli před 10 000 diváky, přišel šok a nervozita. Nebyli zdaleka schopni
předvést svou nejlepší hru. Věděli ale, že to mají „v hlavách“ a časem si
zvyknou. Kromě toho pak přišel i mediální tlak, autogramiády, focení a další
povinnosti. To jsou všechno důvody, proč zakrátko začala tato dvojice
praktikovat i tzv. mentální tréninky. Hlavně díky tomu je teď tým Ermacora/Pristauz
na takový nátlak nejen zvyklý, ale dokáže z toho i těžit. Pokud budete mít
možnost tento tým sledovat na rakouském turnaji, tak si to nenechte ujít. Na
rakouské půdě totiž dokáží spolu s diváckým ochozem udělat opravdovou show.
Pokud vás zajímá, co nám tento mladý,
avšak už zkušený hráč prozradil o svém sportovním životě i mimo hrací kurt, těšte
se na druhou část rozhovoru.
Odkaz na poutavé video z vídeňského Majoru najdete zde.
