Markéta Sluková: Po dlouhé době se na zimní přípravu zase těším
Markéta Sluková s Bárou Hermannovou měly minulý týden v Xiamenu dobře našlápnuto. Pak si Maki poranila kotník a turnaj pro ně skončil. Zatím to vypadá na potrhané vazy, ale až po magnetické rezonanci se zjistí, jak vážné zranění opravdu je. S Maki jsme si povídali o plánech do budoucna, hře s Bárou i co udělá s náhle nabytým časem.
Měli jste plány objet zbytek turnajů FIVB a nasbírat co nejvíc bodů do žebříčku. Jak se vaše plány změnily?
Samozřejmě to není ideální, ale já tajně doufám, že pokud to jen trochu půjde, tak s Barčou ještě stihneme odehrát koncem října poslední open v Turecku. Trochu nás to samozřejmě přibrzdí, což je škoda, protože jsme se konečně začínaly dostávat do herního rytmu, ale tyhle věci ke sportu bohužel patří. Z dlouhodobého hlediska to ale je jen jeden turnaj z mnoha, takže to nějak zvládneme.
Co teď budeš dělat, když budeš mít tolik volného času? Není čas na plánování svatby nebo hraní na klavír?
Protože bych ještě ráda stihla ten open v Turecku, chci se udržovat ve formě a budu trénovat, co se dá. Navíc mám každý den rehábku, takže se úplně flákat nemohu a nebudu. Hraní na klavír bych ale oprášit mohla, trochu jsem to v posledních měsících flákala (smích).
Čeští fanoušci vás ještě neviděli hrát. Určitě všechny zajímá, jak jste se popasovali s tím, že jste s Bárou obě blokařky?
Momentálně se v poli a na bloku střídáme, ale během výměn jde spontánně na blok spíš Barča. Obě dvě jsme byly ve svých starých týmech blokařkami spíš z nouze. V některých jiných zemích by nás s touto výškou na blok vůbec nepustily. U nás to ale byla jediná možnost, protože jsme hrály se spoluhráčkami, které blokovat nemohly. Jsem ráda, že teď máme víc možností, a myslím, že ani jedna nejsme v poli tak marné, jak někteří čeští experti předvídali (úsměv).
Obě jste taky byly zvyklé hrát na stejné straně hřiště. Jak jste vyřešily tento problém?
Barča změnila stranu a teď hraje vpravo. Na šestkách buď nahrávala a nebo hrála na účku, tak jí ta strana byla blíž. Ani mně ale hrát napravo nevadí, takže se klidně během zápasu párkrát prohodíme tam a zpátky.
Jak bys po dvou měsících tréninků a pár turnajích zhodnotila vaši hru?
Myslím, že je na nás vidět, že máme z hraní zase radost a baví nás to spolu. To je pro mě momentálně úplně to nejdůležitější. Rozumíme si jak na hřišti, tak i mimo něj. Umíme si herně vyjít vstříc, doplňovat se a táhnout tým, když to okolnosti vyžadují. Máme se samozřejmě ještě hodně co učit, protože v sobě máme x-let zažité stereotypy, ale myslím, že už teď, po dvou měsících, hrajeme solidní volejbal. A hlavně máme velikou chuť se zlepšovat.
Po velmi dlouhé době ses musela na grand slamech protloukat kvalifikacemi, jaký to byl pocit?
Vím, že to zní strašně dramaticky. Všude se o tom psalo, že jsme už dvakrát nepostoupily na grand slamu z kvaldy. Já to ale vůbec tak hrozně nevidím. Hrát kvalifikaci a prohrát přece není žádná ostuda! Je to součást určitého vývojového procesu, kterým si každý nový tým musí projít. Je to jako turnaj v turnaji. Jednou prohraješ a končíš. S tím do toho člověk musí jít a mně bylo úplně jasné, že to bude v tomhle směru náročné. Původně jsem vůbec neplánovala, že do toho s Bárou naskočíme již v této sezóně. Nakonec to ale vše dopadlo, jak dopadlo, a my jsme se domluvily, že ty dva zbývající grand slamy objedeme aspoň pro zkušenosti.
Co chybělo k tomu, abyste z nich postoupily?
V obou kvalifikacích, jak v USA, tak v Polsku, jsme jasně vyhrály první kolo. V druhém, postupovém, jsme pokaždé narazily na Američanky, což není nikdy snadný los. V USA jsme prohrály s dvojicí Ross-Carico, v Polsku pak až ve třetím setu se zkušenými holkami Fopma-Hochevar. Odehrály jsme kvalitní zápasy, třeba v Polsku chyběl už opravdu jen kousek.
Vím, co je na hlavní soutěž z herního hlediska potřeba, protože jsem ji několik let hrála. Pokud vše půjde a budeme zdravé, nevidím důvod, proč bychom se tam s Barčou nemohly zpátky probojovat. Chce to ale samozřejmě čas a trpělivost.
Na čem ještě musíte zapracovat?
Na všem (smích). Ač spousta věcí funguje překvapivě dobře, pořád je znát, že spolu hrajeme jen dva měsíce. Myslím, že naše zimní příprava bude náročná, ale po hodně dlouhé době se na ni zase těším.
V září jste začali spolupracovat s Beach Servicem a už máte za sebou účast na náborovém kempu. Můžeme se těšit na nějaké další akce pro veřejnost?
Určitě ano. Momentálně nás ještě zaměstnává sezóna, ale jakmile bude více času, určitě nás potkáte buď na tréninku s prckama a nebo na nějakém turnaji.
Foto: archiv Markéty Slukové
